Antonis Pittas tvoří převážně kontextuálně senzitivní prostorové instalace a objekty, informované architekturou, politikou, umělecko-historickými referencemi, performativními aspekty instalační práce a jejich sociální dynamiky. Většina jeho projektů vzniká v průběhu dlouhodobého výzkumu a vždy v přímé vazbě ke konkrétnímu místu či kontextu. Jednou z klíčových otázek, jež Pittas rozkrývá je tázání po vzájemném procesuálním ovlivňování minulosti a současnosti, se zaměřením na snahu zachytit veřejnou paměť v jejím vzniku.
Zásadní roli pro Pittase hraje přirozená dualita geopolitických východisek (pochází z Řecka, žije a působí v Amsterdamu), která se vždy obrazila v jeho práci v referencích k odkazům modernismu a ideje “nového”, naděje pro budoucí časy, důsledků mezinárodní monetární politiky, otázek hodnoty, funkce (veřejného) prostoru a role uměleckého díla jako komodity. Pittasova práce rozehrává napětí mezi monumentalitou a efemérností – kterou vnímá jako silně přítomnou v Řeckém uměleckém dědictví – a teatrálností destrukce, rozpadu a násilí, stejně jako jejich různorodých symbolických znázornění. Důraz klade na estetickou a politickou funkci (veřejného) prostoru.
V posledních letech se přiklonil k referencím k historickým avantgardám, hravě reaktivuje odkaz ruského formalismu a Bauhausu s cílem adresovat současnou sociální dynamiku. Adaptuje formy a tvary modernistických děl, která přesouvá do kontextu současných protestních hnutí a estetických strategií, které taková hnutí používají, a tak prakticky transformuje výraz revolty do monumentu. Evokováním estetických a kontextuálních proměn zrcadlí současné vřící globální klima, ale současně také transformuje fragmenty veřejné každodennosti do ikonických pozic. Vztahování současných protestních hnutí k dějinám umění a dějinám obecně, stejně jako k odkazům utopickým vizí přidává další vrstvu reflexe, která nám umožňuje přehodnotit vztah mezi současností a naší minulostí. Pittasův umělecký výzkum se rozvíjí kolem otázek jako například: opakuje se historie? A pokud ano, jak a v jaké formě se znova vyjevuje?
Pittas (1973) studoval na Athens School of Fine Arts, Piet Zwart Institute v Rotterdam a na Sandberg Institute v Amsterdamu, na svá studia navázal rezidencí na Bard College, Annandale, New York.
Mezi dalšími vystavoval v De Nederlandsche Bank, Amsterdam (2013), Hessel Museum of Art & CSS Bard Galleries, Annandale, New York (2012), Benaki Museum, Athens (2011), Van Abbe Museum, Eindhoven (2011), the Central Museum, Utrech (2002). Podílel se na množství skupinových výstav, mezi dalšími na Thessaloniki Biennale of Contemporary Art, Thessaloniki (2015), Bozar, Brussels (2014), Agora – 4th Athens Biennale, Athens (2013), Stedelijk Museum Bureau, Amsterdam (2013), ‘Overlapping Biennial’ – the 5th edition Biennial, Bucharest (2012), Kunsthal Charlottenborg, Copenhagen (2011).
Pittas také přednáší na Rietveld Academie, Amsterdam, působil jako hostující profesor na Royal Danish Academy of Fine arts, Copenhagen a na Sandberg Institute, Amsterdam.